 | |
- Anglický
skladatel, varhaník a houslista John Stanley oslepnul ve dvou
letech následkem domácí nehody. Hudební vzdělání získal nejprve
u Johna Readinga, lépe si však vedl během studií u Marice Greena
v katedrále Sv. Pavla v Londýně. Již ve dvanácti letech byl
jmenován varhaníkem v nedalekém kostele Všech svatých v ulici
Bread Street. Roku 1726 získal místo v chrámu Sv. Ondřeje v
Holbornu, kde byl vybrán z velkého množství kandidátů. O osm
let později se stal varhaníkem u Slovutné společnosti Vnitřního
chrámu. Dle svědectví jeho žáka Johna Alcocka přitahovaly Stanleyho
improvizace na varhany hudebníky z celého Londýna, údajně mezi
nimi nechyběl ani Georg Friedrich Händel. V roce 1729 se stal
nejmladším bakalářem hudby na oxfordské univerzitě.
- Stanley
se oženil se Sárou Arlondovou, dcerou kapitána Východoindické
společnosti, která přinesla do manželství věno v hodnotě 7 000
liber. Sářina sestra Anna se pak stala Stanleyho pravou rukou
a pomáhala mu s psaním not. Zejména díky své úctyhodné paměti
byl Stanley schopen vést příjemný a zabezpečený život varhaníka
a učitele hudby, stejně jako účastnit se muzicírování a karetních
dýchánků v početném kruhu svých přátel a známých. Řídil také
provedení několika Händelových oratorií, po jehož smrti (1759)
převzal odpovědnost za každoroční festival Lenten oratorio.
Roku 1770 byl Stanley jmenován ředitelem útulku pro nalezence
a až do své smrti se nadšeně zajímal o veškeré hudební dění
v tomto zařízení. Roku 1779 nahradil Williama Boyce na postu
kapelníka Královské hudby, kde v průběhu svého působení složil
na 15 novoročních a narozeninových ód.
- Stanleyho
dílo dobře ilustruje přechod anglické hudby od handelovského
baroka ke galantnímu slohu, spojovaného v Anglii zejména s Johannem
Christianem Bachem. Kromě zmíněných ód je autorem 3 oratorií,
varhaních a dalších instrumentálních skladeb.
|
